Otevřel žíly: nezastavitelný,
Nenávratně tryskající život.
Přineste misky a talíře!
Každý talíř bude malý,
Miska je plochá.
Přes okraj – a minulost
Do černé země, nakrmte rákosí.
Neodvolatelný, nezastavitelný
Nenávratně bičující verš.
22 komentář
Jaká je to radost na hodinu odstoupit od všedního dne, povznést se nad ruch všedního dne, napít se čisté poezie! Skvělé čtení Nikosho, moc děkuji!)))
Děkuji moc, moc rád jsem poslouchal! Výborné čtení, hudba více než vhodná.
Víte, také jsem dlouho zastával názor, že Cvetajevová je příkladem toho, jak nešikovně umíte disponovat svým talentem. Talent, který se dostane do nemocné hlavy, totiž sám zemře a zničí svého nositele.
A netřeba srovnávat nesrovnatelné – Puškina a její. To jsou nesrovnatelná množství.
Puškin je především OSOBNOST. Cvetajevová nebyla ani zdaleka osobou.
Puškin zanechal hluboký občanský a literární odkaz.
Tsvetaeva nic z toho nenechala, kromě tuctu nebo dvou krásných básní pro jednu sbírku. A ve zbytku není myšlenka ani plně zformována a není jasné, co ten člověk chtěl. A ani pak v nich nenajdete Muže. Obsahují pouze její vnitřní přeludy a zážitky a sny.
A ponořit se do jejího života, který se v podstatě nikdy nestal, zbývá jen zmatek: chtěla ta osoba něco, milovala někoho kromě sebe? A pocit o jejím ztraceném čase a zničeném talentu.
Vždyť jmenovatel je výsledkem jejího života, co to je? Zničila život sobě, jejímu manželovi se věnovala lesba. Navzdory odpuštění svého manžela, když se vrátila „domů“ (a kde byl její domov? – žádný nebyl), nenašla touhu nějak porozumět rodině a zemi svého syna. Nikdo ji nesledoval. Naopak jí vytvořili podmínky, ale . život ji nezajímal. Zajímaly ji jen její sny.
A konec je celkem přirozený. Když zničila vše kolem sebe, co mohlo žít a radovat se, spáchala sebevraždu a způsobila svému synovi nevyléčitelnou ránu.
Kdyby jí její přátelé básníci po její smrti nepřipomněli, pak by o ní nikdo nevěděl a nevzpomněl by si na ni. Je to pravda, abych byl upřímný.
Zbytek je hořkost a lítost.
> Cvetajevová nic z toho nezanechala, kromě tuctu – dvou krásných básní pro jednu sbírku.
Ahoj! A čí sedmidílná sebraná díla mám?
.
Mohl bych vám oponovat ve všech bodech, ale podobnou zkušenost už mám: kolem diskuse o údajně nepřítomné osobnosti Cvetajevové se rozvíjejí takové jaderné války, že je lepší nezačínat.
Nesuďme raději dávno mrtvého nám neznámého člověka z úplně jiné, pro nás nepochopitelné doby. V umění toho ještě hodně zanechala. Naším úkolem je číst. nebo nečíst.
Puškin měl spoustu milenek, také ne svatou) Genialita je nepopiratelná. To, že měla poměr se ženou, z ní nedělá nemocného člověka. Každý má právo nakládat se svým tělem a manželství založené na lásce je toho potvrzením. Marina nevěděla, jak skutečně milovat, dokonce ani děti. kreativní lidé jsou neustále do někoho zamilovaní, ale stěží vědí, jak skutečně milovat.
,, Byl zasnoubený s lesbičkou. to je vážné? jsi na základní škole? Nebo už uprostřed? Jaký písař. lobotomie je vaše spása.
Eleno Garnik, ano, samozřejmě, nebudeme si navzájem vnucovat svůj názor a lámat oštěpy. Proč? Každý vyjadřuje svůj názor a nic víc. Tohle je právo každého. A ano, nemá smysl ji soudit. Litujte ji a její rodinu. A každý, kdo se ho dotkl, dodnes hodnotí život toho či onoho člověka. To je v pořádku. K tomu se píší biografie.
Nechť odpočívá v pokoji.
Jakou má neohrabanou poezii, zakopnete o slovo. A kdysi se považovalo za dobrou formu obdivovat Cvetajevovou.
Napadl jsi mě slovy “nemotorná poezie” a pobavil jsi “dobrý tón”.
Víte, když jsou moderní děti ve škole nuceny učit se nazpaměť Puškinovy básně, pak pouze jedno procento rozumí Puškinovi a zbývajících 99 % rozumí Dantesovi. Zdá se, že patříte k těm druhým. Šutka! :)))
Talent Mariny Cvetajevové je bezpodmínečný a božský a její poezie je nádherná. Jaká úžasná žena! A jaký tragický osud!
Děkuji Nikosho za skvělé čtení.
No, omlouvám se, že to urazilo city věřících. A proč jsou Cvetajevová a její osud tak úžasný. Z toho, co jsem o ní četl, závěr napovídá, že to byla rozpustilá, nezodpovědná žena s nemocnou psychikou
Čím by se stala světová literatura, kdyby do ní lidé směli jen za dobré známky z chování a potvrzení od psychiatra?
Tomu se říká „elipsa“, Cvetajevův oblíbený básnický prostředek: je naznačen pouze začátek myšlenky a její dokončení (a ani to není nutné). Vytváří pocit „skákání přes propast“ a extrémní emocionalitu. Proto jsou Cvetajevovy básně dnes často považovány za „dívčí“ poezii. V tom smyslu, že čtenář nad 30 let takovou intenzitu emocí vnímá obtížně.
Zlomila základy tehdy přijímané poezie a podařilo se jí to. Proto ani nevím, kde a kdy byla Cvetaeva považována za „dobrou formu“. Genialita její poezie je všeobecně uznávána, ale „dobrý tón“ je něco z jiné opery. S Cvetajevovou kruh problémů: obtížná povaha, nejednoznačný vztah s manželem, hrozný přístup k vlastním dětem, neochota spolupracovat (kolegové-spisovatelé uznávali její výlučnost a podporovali ji, jak jen mohli, ale vždy byla nespokojená a vzácně projevovaná vděčnost), arogantní neochota pracovat (hodná považovala se za práci výhradně psaní poezie; ani básnické překlady v její mysli neměly daleko k vytírání podlah – najaté práci). A nejtemnější smrt. A geniální, ale nesmírně exaltované básně, které ve slušné společnosti a citovat něco k věci je těžké. Nevím, k čemu se zde dá připojit „dobrý tón“.
Naštěstí nemusíme schvalovat geniální básníky jako jednotlivce.
Osobně mi Cvetajevová jako první ukázala, co je poezie. Do 20 let jsem poezii mimo školní osnovy nečetl a nepociťoval jsem o ni žádný zájem. Dobře zrýmováno, myslíte. Pak jsem skončil v nemocnici a v místní knihovně jsem narazil na svazek Cvetajevové. A pochopil jsem. Poezie je způsob, jak úspěšně nosit vodu v sítu. Vyjádřete silný pocit s minimálním množstvím slov, která se dokonce mohou zdát nesouvislá. Mezi slovy, mezi slovy.
Ale samozřejmě se s tímto přístupem nedostanete do každé čtečky.
ve všem s tebou souhlasím. Ani jeden velký básník („který skončil svůj život tragicky“) nebyl příkladným rodinným mužem a dobrosrdečným člověkem. Troufám si tvrdit, že Cvetajevová byla nejvášnivější básnířkou všech dob a národů. Porozumět jí poslechem, bez práce na textu, je prostě nemožné, protože své myšlenky obléká do těch nejvýstižnějších forem a let její fantazie je tak nezastavitelný, že se prostě dusíte rozkoší. Miluji mnoho básníků, ale jen Lermontov a Cvetajevová ze mě dokážou uronit lakomou mužskou slzu.
Nikosho čte samozřejmě strašně. Doporučuji Natalju Taryničevovou všem, kdo čtou a milují poezii („Budu tvým čtenářem, oh nespavost“), který dokázal vdechnout ducha Cvetajevové. Možná, že ne vždy chápe hluboký význam nejsložitější Tsvetaeva, ale rytmus je zachycen správně a vytváří živé obrazy. Jestli mě někdy napadlo si Cvetajevovou přečíst, pak po Taryničevové jsem o tom silně pochyboval.
